Dva roky je dlouhá doba a tak jsem se usmál nad tím, co jsem tehdy řešil, a začal pro změnu řešit to, jak ty dva roky shrnout.
Takže pro začátek: kniha je... někde. Prostě tam leží a práší se na ní. I když bych občas chtěl pokračovat, tak sem buď línej, nebo nemam čas, nebo si najdu jinej důvod, proč to neudělat.
Dál: s Andy to bylo složitý, plný krásnejch, ale i pěkně zkurvenejch chvil, ale stejně ten společnej rok nechci hodit za hlavu. Po ní byly další. Bylo to hledání, snaha na chvíli zahnízdit, mít se dobře a hlavně mít pro sebe toho druhého. To skončilo tak, že v současnosti jsem už přes sedmnáct měsíců se spolužačkou Anet.
Tenhle vztah je.. na venek asi super. Ale musíte uznat, že 17 měsíců je doba dlouhá, za kterou se jisté věci můžou změnit, což vede k tomu, že pak děláte věci, které jiné věci změní (resp. spíše poserou) ještě víc, což zas změní vás atd. atd. Nekončící spirála, kterou člověk bez zásadního zásahu nejspíš nezmění. Jelikož je muž od přírody bytost přelétavá a žádoucí, nezřídka se stává, že dojde k tzv. podvodu, jinak řečeno nevěře. Je na vás, co už je pro vás nevěra. Možná se na tom shodnem, možná ne, ale to teď nechci zas až tak řešit. Spíš jde o to, jak se s tím vyrovnáte...
Oslava narozenin, alkohol, hudba, zábava. Krásná kamarádka. Doma přítelkyně. To jde stranou, teď je teď, je jen jedna šance. Flirt, první polibek, city. Příští týden falešné naděje. Zklamání. Fyzicky: nic. Psychicky: touha. Návrat domů.
Akce. Spousta lidí spolu tráví čas. Holka zdaleka. Doma přítelkyně. Flirt, první polibek, nic. Psychicky: nic, fyzicky: ?. Nevím. Doma přítelkyně. Návrat domů. Mám z toho mít špatný pocit? Nemám. A mám mít, nebo ne? Nevím. Návrat domů.
