Po dlouhé době

Náhodou jsem před chvílí odkliknul odkaz na kamarádův blog a vzpomněl si, že kdysi existoval zárodek i mého vlastního. Samozřejmě hned přišlo hledání, na jakém webu ho mám a jak se tam vlastně přihlásim=)... Ale překvapení přišlo až po přečetní toho, co jsem tam vlastně kdysi, před těma dvěma rokama, psal.

Dva roky je dlouhá doba a tak jsem se usmál nad tím, co jsem tehdy řešil, a začal pro změnu řešit to, jak ty dva roky shrnout.

Takže pro začátek: kniha je... někde. Prostě tam leží a práší se na ní. I když bych občas chtěl pokračovat, tak sem buď línej, nebo nemam čas, nebo si najdu jinej důvod, proč to neudělat.

Dál: s Andy to bylo složitý, plný krásnejch, ale i pěkně zkurvenejch chvil, ale stejně ten společnej rok nechci hodit za hlavu. Po ní byly další. Bylo to hledání, snaha na chvíli zahnízdit, mít se dobře a hlavně mít pro sebe toho druhého. To skončilo tak, že v současnosti jsem už přes sedmnáct měsíců se spolužačkou Anet.

Tenhle vztah je.. na venek asi super. Ale musíte uznat, že 17 měsíců je doba dlouhá, za kterou se jisté věci můžou změnit, což vede k tomu, že pak děláte věci, které jiné věci změní (resp. spíše poserou) ještě víc, což zas změní vás atd. atd. Nekončící spirála, kterou člověk bez zásadního zásahu nejspíš nezmění. Jelikož je muž od přírody bytost přelétavá a žádoucí, nezřídka se stává, že dojde k tzv. podvodu, jinak řečeno nevěře. Je na vás, co už je pro vás nevěra. Možná se na tom shodnem, možná ne, ale to teď nechci zas až tak řešit. Spíš jde o to, jak se s tím vyrovnáte...

Oslava narozenin, alkohol, hudba, zábava. Krásná kamarádka. Doma přítelkyně. To jde stranou, teď je teď, je jen jedna šance. Flirt, první polibek, city. Příští týden falešné naděje. Zklamání. Fyzicky: nic. Psychicky: touha. Návrat domů.

Akce. Spousta lidí spolu tráví čas. Holka zdaleka. Doma přítelkyně. Flirt, první polibek, nic. Psychicky: nic, fyzicky: ?. Nevím. Doma přítelkyně. Návrat domů. Mám z toho mít špatný pocit? Nemám. A mám mít, nebo ne? Nevím. Návrat domů.

Co dál?;)

Mno, další část života, zdá se, je u svého smutného funusu, a já teď přemejšlim, co bude dál? Posledně se z toho zrodila kytara, kniha, já neim co všecko, takže teď..? Asi ticho po pěšině.
Ale jaká část života to vlastně byla? Rozporuplných skoro šest týdnů, nová přítelkyně, vykloubenej malíček, zmeškanej třídní výlet a spousta posranejch věcí. Ale byly to i krásný, nový věci, a teě nemyslim boty, mikinu.., ale věci, zážitky, za které musím poděkovat Andree. Bohužel je to ona, kdo dodal těmto týdnům onu zmiňovanou rozporuplnost - na jedné straně nádherný večery, odpoledne, na druhý "bezdůvodný" úlety, nasrání se a spousta trápení. Proč ty uvozovky? Asi proto, že takovej důvod je např. stará smska, připomínající mrtvou kapitolu mého života, pohřbenou v hlubinách času. Kvůli tomu, že byla od holky a že obsahovala např. slova "chtěl", "zase", "vidět" a "prsa", ano, kdyby to bylo mladší než dva měsíce, bejt na jejím místě, taky bych se asi nasral, nebo přinejmenšim začal přemejšlet, co že to má jako znamenat. Ale takováhle reakce kvůli věci skoro rok starý.. Asi to nikdy nepochopim.
Ale abych jen nenadával (počkat, opravdu to vyznělo jako nadávání?), chtěl bych jí i poděkovat, protože i přes to všechno bylo těch pět tejdnů s ní nádhernejch. Ano, pět, i když sme spolu chodili skoro šest. Ten poslední fakt stál za hovno.
I když tohle asi čist nebude, jestli to vůbec někdy někdo bude číst, doufám, že si tohle uvědomuje. I když, co se jí týče, popravdě, moc jí nerozumim:(
Ale já sem k současnýmu stavu dění taky přispěl, tim, co sem dělal, tim, co sem nedělal, co sem řikal a co neřikal, hodně věcma. Takže se rozhodně omlouvám všem, kteří dle předešlého textu pocopili, že snad všechnu vinu házím na její krásnou hlavu. Tak tomu určitě není!
Pohřeb začíná, pro mně teď, pro vás, právě když čtete tyto řádky. Jestli chcete, držte vteřinku nebo dvě ticho, ticho za všechny takovéhle věci, které se dějou všude okolo, mně, jiným, ale určitě i vám. Tak tedy první lopatka hlíny na malou naleštěnou rakev, pokračujte za mně, já už tu být nemůžu.
Dík

Little story

(zkouřenej, v noci, uprostřed města, away from home..:))

Hey babe, we don't have to broke up. Unless, you go back here, blow me a sweet, long kiss, fall into my bed with me, make a love for a moment and then put your head upon my chest, and slowly, gently, easily fall into the sweetiest dreamz you ever had.

Da End;)

answ. to "kniha"

Hey, čus lidi!
S knihou sem seknul, seru na ní, ta část života je za mnou, minulost byla, teď žiju to, co je teď. Takže, jestli ste se na ní těšili, mno, sorry lidičky:D

kniha

tak jo, je tomu tak, že sem se dočista pomátl (a, jak řek jeden můj kámoš, zakomplexoval) a začal sem psát knihu. příběh je z větší části vymyšlenej, ale má reálnej základ ve mně, mejch kámoších, událostech.. až seženu někoho, kdo by rukopis převedl do elektronický podoby, určitě to tu někde najdete a budu se to snažit aktualizovat. prozatim se se mnou budete muset ňák domluvit..;)